Dolomitenmann a Epic Israel

23.9.2017 admin admin 0 Comments

V záři mne čekaly dva velmi významné závody. Prvním byl 30.ročník Redbull Dolomitenmann, kde jsem startoval za tým ASS Extreme Brno, společně s běžcem Andrejem Paulenem, paraglajderem Alešem Vodseďálkem a kajakářem Matyášem Zieryšem. Tento závod je legendou a jeho atmosféra se těžko popisuje, to je prostě potřeba zažít. Je to velká výzva a velká šou, kde závodníky ženou tisíce fanoušků. Závod se koná na kopcích a svazích v okolí Lienzu. Konkrétně já v cyklistické části pádím dolu místní FIS černou sjezdovkou, kde se každoročně jezdi světový pohár ve sjezdovém lyžování. Už samotný sjezd je výživnou a velmi adrenalinovou lahůdkou, ale to už jsem zapomněl na stoupání, které tomuto sjezdu předchází. Parametry mluví za vše 28,5 km s převýšením 1696 metrů! Stoupání je navíc zakončeno cca 4 minutovým výlezem borůvčím. Pro mne to byl již pátý Dolomitenmann a za všechny ty roky bylo nejméně příznivé počasí, tak došlo ke zkrácení paraglaidu a odkladům startu, což nebylo nic příjemného. Štafetu jsem přebíral okolo 10.místa, mé nohy netáhly ideálně, ale v polovině výjezdu jsem byl šestý a 20 sekund za pátým. Toho jsem dojel, ale bohužel v závěrečné fázi stoupání se přede mne dostal jeden z konkurenčních týmů. Snažil jsem se jet co to dá ve sjezdu a najednou mne přelítl Uwe Hochenwarter. Mé ego tomu nedalo se ho zkusit nechytit, ale byla to doslova ruská ruleta, kterou jsem po chvíli vzdal a volil jízdu s menším rizikem. Předal jsem tak na 7. místě. Na kajaku už se nic nezměnilo a tak jsme obsadili 7.místo. Náš první tým ve složeni Sádlo, Fulterer, Fojtík a Srbecký vybojoval 3.místo, tak i tak dva týmy v Top10. El kapitan Rudi Drnec byl spokojeny a večer se vyrazilo na místní Ö3 party a ta pak pokračovala v týmovém stanu. Tento závod není jen o závodění, ale také o skvělé partě lidí, kterou Rudi dá vždy dokupy, za to mu patři velký dík a mi je ctí, být členem téhle party.

Návrat z Lienzu byl v neděli večer, v pondělí mne čekal trénink a příprava všech věcí na etapový závod Playtika Epic Israel, jelikož už v úterý odpoledne jsem odlétal z Ostravy do Tel Avivu, kde jsem dorazil ve středu brzo ráno a hned jsem pokračoval vlakem do Haify. Zde mne již čekal táta od mého izraelského parťáka Roena Ellise. Zastavili jsme se u nich doma na oběd a pokračovali v cestě do závodní vesnice v resortu hotelu Galilion. Pak už jen večer se na hodinu projet na kole a ve čtvrtek ráno na start první etapy.

První etapa měřila 81 km a převýšení činilo 1622 metrů. Úvodní kilometry byly místní roviny a pak přišel první stoupák a děleni na skupiny. Hlavní stoupání začínalo na 25 kilometru a jeho délka byla kolem 10 kilometrů. Nejprve se stoupalo širšími cestami, ale za první občerstvovačkou se najelo na singltrail a stoupalo se po něm. Poté nasledovala pasáž, které nevypadala v profilu moc náročně, ale byly tam pěkně výživné stojky a taky pěkné hravé sjezdíky. Následovala druhá občerstvovací zóna, po které už to do cíle bylo jen z „kopce“. Má to ale malý háček, na slunci už je opravdu dost horko a prašné sjezdy ve skupině a boj o pozice, nebylo nic lehkého. Sjezd nebyl žádný úlet, ale pěkně hravý. Na konci sjezdu mam drobný technický problém, ale bojujeme dál a daří se nám posunout na 8.místo, které jsme i přes mé problémy, udrželi až do cíle, kde máme čas 3:27.

Druhá a zároveň Královská etapa Epic Israel měří rovných 100 km a k tomu převýšení 1717 metrů a vede do oblasti nejvyšší hory Izraele Mount Hermon na hranicích s Libanonem a Sýrií. Po startu bylo prvních 27 kilometrů po rovinách a pote začalo stoupání na nejvýší místo závodů do nadmořské výšky 1450 metrů, stoupání mělo přibližně 22 kilometrů. Byla to pěkná dávačka. Pak už jen zbylých 50 kiláků do cíle. Jen sjezd dolů z kopce a dojet z hor do cílové destinace 25 kilometrů. Tato etapa byla technicky lehčí, ale taky měla své kouzlo a pěkné pasáže. Zdejší roviny nejsou vůbec jednoduché a je to pořádná dřina. Jelo mi to v druhé etapě skvěle, pohybovali jsme se stále v TOP 5 a těsně před cílem jsme dojeli tým, který byl na 4. místě. Ve finiši jsme posbírali více sil a dojeli jsme si pro 4. místo. Skvěly výsledek a posun v průběžném pořadí na 5.místo! Velká spokojenost a odhodláni do třetí etapy.

V třetí etapě na nás čekalo 63 km s převýšením 1300 metrů. Cítil jsem se velmi dobře a už od startu jsem se snažil byt co nejvíce na čele. To se mi dařilo v prvním stoupání, které bylo velmi kamenité a technické. Držel jsem se první skupiny, ale můj parťák neměl nejlepší den a první skupině nestačil. Utváříme druhou skupinu a před první občerstvovačkou dojíždíme zpět do první skupiny. Následuje prudký výběh, kde se skupina nadělila. Já parťákovi poodjel a to byla chyba dne. V rychlém sjezdu minul odbočku. Naštěstí to byly jen 3 minuty. Jedeme co to jde a pak to přišlo. Nádhera a fantazie. Přes 15 kilometrů úžasně hravého trailu. Opravdová odměna a neskutečny zážitek. V cíli z toho bylo 7.místo. V absolutním pořadí jsme si o jednu příčku pohoršili na 6. místo, ale i tak to je nádherný výsledek a povzbuzení do další sezóny.