MTB sezóna 2022 v plném proudu

3.6.2022 admin admin 0 Comments

Píše se teprve začátek června a já již mám v nohách čtyři etapové závody a další tři bikemaratony. Celkem v letošním roce již mám za sebou dvacet čtyři závodních dnů. Sezónu jsem zahájil šestidenním etapovým závodem Andalucia Bike Race z kterého si můžete přečíst reportáž v předchozím článku zde. 

Po návratu z Andalusie jsem se vrátil zpátky do tréninku doma, což byla kombinace skialpu a kola. V podobném rytmu se nesl i další závod, který byl přechodem mezi lyžemi a kolem. S týmem E-Finance ASS Brno, jsem startoval na již legendárním závodě Liptov Ride. Je to štafetový závod skládající se z pěti disciplín, běhu, skialpu, freeridu,horského kola a kajaku. Na start se také stavějí jednotlivci, já bych teoreticky zvládal všechny disciplíny, až na tu poslední. Postavil jsem se na start bajkerské části, která nebyla nijak extrémně náročná, ale podmínky byly opravdu extrémní. Déšť se sněhem a zima. Naštěstí týmová nálada s Rudim je vždy super, což nakopne a ja byl nejrychlejší na bajku. Týmu to stačilo na druhé místo.

Deset dní na to jsem s Lukasem Kafmannem odcestoval do Chorvatska, na pro nás druhý díl UCI MTB Marathon Serie, pětidenní etapový závod 4 ISLANDS. Ten byl v letošním roce nově také součástí EPIC Global MTB Series. Čekalo na nás pět závodních dnů na čtyřech Kvarnerských ostrovech, Krk, Rab, Cres a Lošinj. Tratě jsou zde velmi technicky náročné a pověstné velkým množstvím kamenitých sekcí. Etapový závod je i velmi náročný na logistiku, když se přejíždí trajekty na jednotlivé ostrovy a mění se místa ubytování. Je to zároveň velmi originální závod s řadou atraktivních specialit. Například se startuje přímo z trajektu. Závod začal časovkou na ostrově Krk. Trať plná singl trailu byla velmi hravá. Následovala první etapa, ta se jela také na ostrově Krk. Trať byla velmi kamenitá a zavedla nás na zdejší ikonické místo “plato měsíce”. Náhorní planinu plnou ostrých vápencových šutrů. Druhá etapa a druhý ostrov jménem Rab. Opět etapa plna trailu a také betonových cestiček kolem moře. Následuje přesun na Cres, kde byla velmi těžká etapa. Počasí moc nepřálo a startovalo se v silném dešti. Pořadatele dokonce zkrátili i délku etapy. Byla to extrémně náročná etapa, plná kamenitých singlů, které na mokru klouzaly o sto šest. Závěrečný den na čtvrtém ostrově Lošinj, byl již opět slunečný a  tak jsme si užili další porci nádherných trailů. V závodě jsme se potýkali s pár technickými problémy, ale podařilo se vše opravit a úspěšně jsme to dotáhli až do cíle. V celkovém hodnocení jsme obsadili 22. místo a připsali si 62 bodu do rankingu.

Dalším závodem pro mne byl domácí PORUBAJK v Ostravě. Po delší době, co jsem se na tento závod postavil na start. Jak po covidové pauze, tak terminových kolizích s loňským EPIC ISRAEL. Pro mne to byla premiéra na 65 km trati. Vždy jsem jako vysokoškolák jezdil 35 km, kde jsem několikanásobným vítězem. Na to jsem chtěl navázat i na delší trase. Na startu se sešla slušná konkurence a já bojoval o příčky nejvyšší. V úvodu byla na čele velká skupina a ta se zmenšovala a zmenšovala. Nejsilnější byl Jan Zatloukal a já bojoval zejména s Dominikem Buksou a dalšími o druhé místo. V závěrečném spurtu jsem těsně Dominika porazil a bral druhé místo.

Velkou novinkou a takovým závodem last minute pro mne byl PORTUGAL BRASIL RIDE. Další etapový závod v mém portfoliu závodů a určitě velká výzva. Startoval jsem ve dvojici s francouzským jezdcem Emilien Mourier, když jsem přijal nabídku zastoupit jeho nemocného parťáka. Letecky jsem se přepravil do Porta, kde mne vyzvedli na letišti kolegové z Francie. Čekalo nás šest dnů v sedle. Závod se konal ve vnitrozemí, které bylo neskutečně rozmanité. Startovali jsme prologem v městečku PINHÃO, kde se pěstuje víno na Portské. Neskutečné množství vinic, strmé kopce, nádherné výhledy a sluneční výheň. Trať byla spíše gravel, ale mělo to své kouzlo. Postupně jsme se posouvali do dalších etapových měst a  zásadně se změnila krajina. Ubylo vinic, přibylo lesů a vysokých kopců, které hrály všemi možnými barvam kvetoucích keřů a bylin. Přesně jako barevné logo závodu.

Neskutečná rozmanitost se projevila i v terénu, z gravel cest jsme se posunuli na rock gardeny a pěkné traily kolem řek a v lesích. I skrze maximální úsilí se snažím vnimat, nádhernou krajinu a užívat si to. Vše se nám dařilo, a dostali jsme se v etapách na pódium a v XCO etapě jsme vyhráli. Technika vydržela a až na jeden pád v poslední etapě, bylo vše OK. Etapový závod Portugal Brasil Ride jsme dokončili v týmech na druhém místě. Nádherně jsme se sehráli a jeli etapy lépe a lépe.Vydrželi jsme jet část etap i s elitními profi jezdci jako Tiago Ferreira a odstup v cíli již nebyl tak výrazný jako v prologu. Velké díky za vše patří Emilienovi a  jeho rodině a kamarádům, kteří nám dělali super servis a zázemí. Velmi si vážím tohoto pozváni a servisu, který mi poskytli.

Po skončení závodu jsem se přesunul k Atlantickému oceánu poblíž Porta, abych si pár dní odpočinul před dalším etapovým závodem. Regenerační projížďky v okolí i po poutní cestě Santiago mne utvrdily v tom, že Portugalsko je nádherná země a doufám že se zde zase někdy podívám. 

Z Portugalska jsem letěl do Lucemburku, odkud jsem se přesunul do městečka La Roche-en-Ardenne v Belgii. Zde se po covidové pauze konal pro mne velmi oblíbený etapový závod UCI S1 Belgian Mountainbike Challenge. Čtyřdenní etapový závod skládající se z časovky a tří náročných maratonských etap, plný strmých výjezdů, kterými je Belgie pověstná a řada trailu. Tradičně i rozmanitost počasí, kdy se občas prohnaly opravdu extremni bouřky. Já měl bohužel v druhý den technické problémy s zadním kolem, ale i tak jsem bojoval co to šlo. V celkové klasifikaci jsem obsadil 25. místo. Nejlépe mi vyšla třetí etapa do Houffalize, kde se jelo i po trati bývalého svěťáku XCO. Krásně jsme si zazávodili s kamarádem z Islandu Ingvarem Omarsonem. V cíli jsem sice prohrál spurt, ale zajel jsem 17. místo.

Dvacátý čtvrtý závodní den, to bylo MČR XCM 2022 na Dolní Moravě. Závod na který jsem se těšil i když vím, že nejsem vrchař, ale sedí mi těžké závody a tenhle je jeden z nich. Předpověď počasí nebyla úplně ideální a zrovna meteorologům vyšla. Před závodem déšť a na závod teplota max do deseti stupňů.  Realita byla průměrná teplota čtyři, minimální jeden a maximální jedenáct stupňů. Já byl po startu trošku zamrzly a postupně se rozjížděl, bohužel v Polsku na trailech jsem měl menší komplikace na mokré lávce v trailech Jódlow. Smyk, jen tak tak neskončil vážnějším pádem, ale podfoukl jsem plášť a musel opravovat a v depech pak dofouknout pumpou, když mi došly bombičky. Ale i tak jsem se dokázal rozjet a obsadit 15. místo se ztrátou půl hodiny za vítězným Jardou Kulhavým. Bylo to velmi náročné, ale bojoval jsem a dal do toho maximum.